Topná sezóna a povinnosti vlastníků

Před začátkem nové topné sezóny, bych rád připomenul naše povinnosti plynoucí z Vyhlášky 194/2007 Sb., a pravidla pro rozúčtování spotřebovaného tepla mezi jednotlivé vlastníky stanoví Vyhláška 372/2001 Sb.

První zmíněná vyhláška v příloze 1 a v § 2 odst. 9) stanoví minimální teploty, na které je vlastník povinen svůj byt vytápět: 20°C v době od 6. hodiny ranní do 22. hodiny večerní (v koupelně 24°C); v nočních hodinách je to 18°C, což je rovněž minimální přípustná teplota zajišťující tepelnou stabilitu místností a budovy jako celku (viz Manuál uživatele bytu, strana 16). Při známém nastavení termostatických hlavic v našem objektu (Manuál uživatele, strana 40) to znamená, že ve výše uvedených denních hodinách nesmí být žádna termostatická hlavice v bytě otočená na méně než stupeň 3 (v koupelně pak 4), přes noc pak na stupeň 2.

 Je nutné si uvědomit, že svislé i vodorovné stavební konstrukce uvnitř domu (stěny, podlahy a stropy) nemají žádnou tepelnou izolaci (vyjma podlah v 1.NP a stropů v horních patrech), tepelná energie se jimi šíří zcela volně. A navíc, chceme-li ve kterémkoliv bytě dosáhnout určité teploty, musejí se na tomu adekvátní teplotu nejprve zahřát právě stěny, podlahy a stropy. Nejsou-li tyto zahřívány topením jednoho, jsou tedy zahřívány topením okolních bytů. Je žádoucí chápat, že bytový dům je vytápěn jako celek.

Protože jsou v našem objektu na všech bytových otopných tělesech nainstalovány termostatické hlavice, nemá smysl tzv. zavírat topení: je-li v bytě skutečně například 21°C, pak při otočení termostatické hlavice na polohu 3 bude otopné těleso pouze temperovat (ohřívat vnější stěnu). Má-li někdo v bytě 21°C při dlouhodobém otočení termostatické hlavice na polohu 2 a méně při venkovní teplotě pod 13°C, pak to neznamená nic jiného, než že se nechává vytápět svými sousedy.

Pro ty, kteří nemají s termostatickými hlavicemi zkušenosti: termostatická hlavice je v podstatě teploměr s ventilem. Je-li tento nastaven například na polohu 3, bude ventil do otopného tělesa vpouštět jen tolik tepla, kolik jej je zapotřebí, aby střední teplota v dané místnosti dosahovala 21°C. Samozřejmě, musí-li se při tom ohřívat stěny okolních bytů se zavřeným či notně přiškrceným topením, bude termostatická hlavice ventil o to více otevírat, pouštět do otopného tělesa více tepla a zároveň pouštět žilou Vaší peněžence.

V případě vlastníků, kteří svůj byt dlouhodobě nevyužívají, doporučuji stabilní nastavení všech termostatických hlavic v bytě na stupeň 2,5 (v koupelně na stupeň 3). Nemusíte se přitom bát vysoké spotřeby, protože neužíváním bytu a tedy nevětráním nedochází k hlavním tepelným ztrátám a vaše spotřeba tepla tak stejně bude výrazně podprůměrná.

A když jsem se dotkl tématu větrání: zde si dovolím poradit všem vlastníkům větrat v chladném období nárazově nejméně 2x denně. Nejen že tak uspoří hodně tepla, protože při krátkém nárazovém větrání (3-5 minut) nedojde k ochlazení stavebních součástí a vybavení bytu, které by jinak bylo nutno opět zahřívat. Nárazové větrání je nutné provést úplným otevřením oken.

Druhá zmíněná vyhláška myslí na uvedené skutečnosti a předpokládá existenci "šetřílků", a tak pro rozúčtování tepla mezi vlastníky v rámci SVJ stanovuje pravidla, která do jisté míry narovnávají nespravedlnosti, působené šetřením tepla jedněmi na úkor druhých. Jednak stanovuje, že teplo se rozúčtuje dvousložkově. Přičemž tzv. základní složka (u nás developerem nastavena na 40% celkové spotřeby tepla v objektu) rozúčtuje teplo více méně podle vlastnických podílů (podlahová plocha pro výpočet spotřeby tepla pro ÚT je však zpravidla menší než ta skutečná, protože se do ní započítávají v podstatě jen plochy místností s otopným tělesem). Naměřené spotřeby tepla měřidly v bytech (viz odečty) jsou pak výchozími hodnotami pro výpočet tzv. spotřební složky (60% celkové spotřeby tepla v objektu). Tyto naměřené spotřeby slouží ne jako absolutní hodnoty, ale jako poměrové, tzn. 60% celkové spotřeby tepla pro ÚT v objektu v korunovém vyjádření je poděleno celkovou sumou přepočtených naměřených spotřeb v kWh, takto je zjištěna cena za 1 kWh (v podstatě "cena za jeden dílek") a tato cena je pak vynásobena přepočtenou naměřenou spotřebou v každé jednotce.

Píši-li zde o "přepočtené spotřebě", má to dva důvody. Tím prvním jsou tzv. koeficienty polohy (hodnota 1 a méně); byty například v 1.NP (nad nevytápěnou garáží), pod střechou či krajní byty mají koeficienty < 1, ostatní mají koeficient = 1. Naměřené spotřeby se těmito koeficienty násobí, tj. snižují hodnoty naměřené v bytech s koeficientem < 1. (Poznámka: náměry spotřeb tepla, použité pro výpočet procent z průměrné spotřeby ve výše uvedeném grafickém znázornění, již jsou přepočítány koeficienty polohy; počítány z čistých náměrů by byly rozdíly ve spotřebě tepla daleko vyšší.) Tím druhým důvodem, který do jisté míry spoluřeší "šetřílkovství", je ustanovení odst. 4) § 4 Vyhlášky 372/2001 Sb., které při rozúčtování tepla připouští maximální odchylku od průměrné spotřeby v přepočtu na 1m2 započitatelné podlahové plochy ve výši 40%. To znamená, že těm, kdo vykazují spotřebu nižší než 60%, bude vyúčtováno 60% průměrné spotřeby, a těm, kdo spotřebovali více než 140%, bude vyúčtováno jen 140%. Tím se zmírňuje efekt, kdy jedni musejí topit více, když jiní své termostatické hlavice zavírají.

Pochopitelně je rovněž nežádoucí tzv. přetápění bytů. Vědomí toho, že nezaplatíme více než 140% průměrné spotřeby, a to ještě z maximálně 60% nebo 50% celkové spotřeby, může vlastníky svádět k nehospodárnému zacházení s teplem, když "ono to nakonec stejně zaplatí ostatní". Taky tento přístup je nežádoucí, nicméně zde vyhláška žádné opatření neumožňuje. V této otázce nelze než apelovat na všechny vlastníky, aby mysleli na zdraví své a především svých dětí, protože přetápění je zdraví škodlivé. A kdo nemyslí na své zdraví, pak ať myslí alespoň na svou peněženku: při přetápění významná část tepla skončí u sousedů

Přeji vám všem hezký podzim

Michal Zemčák